Hodnocení kompetencí k občanství má mnoho rámců. V rámci Zelené dohody vyzvala Evropská komise k vytvoření evropského rámce pro „zelené kompetence pro celoživotní vzdělávání“. Co tyto rámce sjednocuje, je jejich společné zaměření na aktivní roli mladých lidí ve společnosti. Aby se školy a učitelé stali aktivními občany, musí dát studentům příležitosti k rozvoji občanských kompetencí v různých kontextech (domov, škola, místní komunita…). Je nutné umožnit studentům uvažovat a kriticky posuzovat souvislosti v těchto kontextech což jim může pomoci se aktivně zapojit na národní a globální úrovni.

Napříč evropskými členskými státy i v rámci nich existují různé interpretace výchovy k občanství. Vzhledem k široké škále kurikulárních cílů a různým kontextům, v nichž se vyučuje a učí, je výchova k občanství výzvou pro učitele a školy, aby ji začlenili do svého kurikula. Učitelé se snaží navrhnout vzdělávací aktivity a posoudit, zda se studenti učí občanským kompetencím. Zejména jsou zapotřebí metody hodnocení, které zachycují složitost výchovy k občanství a jeho mnohostranné kompetence. Důležitou inovací v této oblasti by proto bylo zmapovat a vyvinout konkrétní nástroje a metody, které se používají k hodnocení těchto občanských kompetencí. Hlavní důraz je kladen na formativní přístup k hodnocení zviditelněním procesu výuky. Formativní hodnocení je úzce spjato s principy výchovy k občanství, protože se opírá o společné chápání výsledků učení, na které se občanství zaměřuje. Role učitele pak spočívá ve stanovení jasných cílů a navrhování efektivních učebních situací a skupinových aktivit za účelem dosažení občanských kompetencí. Kromě toho mohou učitelé vytvářet příležitosti pro studenty tak, aby získali zpětnou vazbu, která řídí proces učení. Je důležité aktivovat studenty, aby se stali zdrojem výuky jeden pro druhého (peer assessment) a reflektovat své vlastní učení (sebehodnocení) v rámci formativního rámce hodnocení. Aby však bylo zajištěno kvalitní sledování pokroku studentů ve studiu, musí učitelé promyšleně plánovat formativní hodnocení. Měli by vědět, kterou dimenzi (znalosti, dovednosti a postoje) občanských kompetencí se snaží měřit. Což může být náročné pro učitele, protože nejsou obeznámeni s mnoha dimenzemi těchto kompetencí. Předchozí výzkum ukázal, že znalostní dimenze je většinou pokryta hodnocením, ale postoje a dovednosti jsou hodnoceny mnohem méně. Učitelům by v tomto procesu mohl pomoci jasný hodnotící rámec výchovy k občanství. Takový rámec se specifickými nástroji hodnocení není ve vzdělávací praxi rozšířen. Částečně je to dáno složitostí občanství a jeho neznalostí ve vzdělávací praxi. Dalším problémem je, že hodnocení občanských kompetencí závisí na kontextu. V tomto ohledu by rámec hodnocení měl obsahovat hlavní zásady pro učitele, jak tento rámec používat ve svém vlastním kontextu a specifickém prostředí.